Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zajímavé

Bohyně

Po velmi, velmi dlouhé době přispívám do Klubu snílků svojí iluzí pro Mirelu.

Na dně Atlantského oceánu
Rád se na ni chodil dívat, kdykoliv měl příležitost. Stál dlouhé hodiny před průhlednou nádrží, ve které se vznášela. Vážná, mocná, a přesto i křehká a zranitelná, s masivními ocelovými pouty obepínajícími její hladká zápěstí. Dlouhá hříva havraních vlasů jí tančila kolem obličeje a po křivkách jejího nahého těla běhaly záblesky světla, které lámala voda. ‚Byla její kůže nazelenalá, nebo to byla jenom hra vodní masy, která ji obklopovala?‘ přemítal, zatímco stál na stráži u její cely. Spala. A to bylo dobře. Nikdy ji neviděl bdělou a upřímně se děsil okamžiku, kdy otevře oči. Přesto mu svým zvláštním způsobem připadala ta představa vzrušující. Stál tiše, nikým nerušen. Bylo slyšet jen všudypřítomné hučení větráků a dušený smích jeho kolegů, kteří zmizeli do místa slepého úhlu kamerového systému, zakouřit si. On se k nim nikdy nepřidal. Nejenom proto, že mu cigaretový kouř smrděl a dr…

Nejnovější příspěvky

Letní semestr

Rozporuplná

Z nového hnízda

Plazíme se