A prostě budu tady

A víte co? Já prostě budu tady.

Měla jsem to na blog.cz ráda, jednu dobu opravdu hodně: komunitu, vedení i to uživatelské rozhraní. Blogovala jsem tam přes deset let jen se dvěma adresami, nicméně snad nikomu nemohlo uniknout, že několik posledních roků to jde celé do kopru, a to ve všech ohledech, až vlastně to jediné, co mi zbylo, jsou články na titulce díky tomu, že jsem členem AK.

Dokud alespoň fungovaly všechny uživatelské funkce tak, jak měly, neměla jsem to srdce odejít, spíš z nostalgie než kvůli čemukoliv jinému. Nicméně takové problémy, jako že nemůžu nahrát víc obrázků najednou, nemluvě o tom, že je pak ani nemůžu normálně vložit do článků a musím si složitě kopírovat jejich URL a zadávat je tam ručně... no, ráda bych článek napsala třeba v jednom dni. A pak vznikaly situace, kdy jsem nějaký příspěvek radši ani nepsala, protože při vědomí, že tam budu muset tímhle způsobem přidávat třeba i patnáct fotek, se mi ježily vlasy hrůzou.

Navíc na současném blogu nemám ani žádnou čtenářskou základnu (až na věrnou Zuzu) a přiznejme si, že od té doby, co jsem na vejšce, to zkrátka není takové, jaké to bývalo. Nemám tolik času, ani chuti do blogování jako dřív a rozklad blogu.cz jako takového tomu nijak nepomáhá. Myslím, že mi tedy může být srdečně ukradené, že to tam opustím. Zazálohuju si články, které mají alespoň nějakou hodnotu a tradá pryč.

A kdo ví, třeba mě to tady nějak nakopne a zase chytím blogovací slinu. (Haha, to jsem na to teda moc zvědavá.)