Knižní kukátko IV

Malý život - Hanya Yanagihara

Během zkouškového jsem si v rámci prokrastinace vyplnila kvíz "Jakou knihu byste si měli přečíst letos v létě?" nebo zkrátka něco na ten způsob. Tuším, že to bylo od Knižního klubu. A mně vyšel Malý život. Ani jsem nijak naplánovala, že bych si tu knihu koupila, ale když jsem po svojí poslední zkoušce šla na procházku, cesta mě zavedla ke knihkupectví. Patřím k těm lidem, pro něž jsou takové obchody svým zvláštním způsobem uklidňující, a tak jsem se šla podívat, jestli mě něco nezaujme. A tam na mě čekala, prakticky za vchodem, a jelikož jsem cítila, že bych se po zkoušce mohla (až měla) něčím odměnit, koupila jsem si ji a hned na lavičce jsem se dala do čtení.

Jako první bych ráda podotkla, že Malý život, není vůbec malý, naopak je značně tlustý a na přenos v kabelce nebyl úplně ideální (ať žije skolióza).

Příběh se odehrává v současném New Yorku a soustředí se na život čtveřice přátel od jejich studentských let až po stáří. JB (nenuťte mě psát to jako v překladu, kde je to DžejBí a přiznávám, že mi to docela vadilo) je prototyp bohémského malíře, Malcolm je architekt snažící se vyrovnat se očekávám svého otce, Willem je celosvětově uznávaný herec, nicméně poznamenaný smrtí svého postiženého staršího bratra a svou starostí o Juda, posledního z přátel, kolem jehož smutného životního příběhu se točí prakticky celé kniha. Jude je na jedné straně úspěšný právník, nekompromisní a silný, na straně druhé je to zničený sebedestruktivní člověk, který se marně snaží vyrovnat se se svojí minulostí, která je nám postupně odhalována. Nikdo, ani jeho přátelé toho o něm příliš nevědí, kromě toho, že je sirotek, byl vychovávaný v klášteře a následně v dětském domově, v patnácti ho srazilo auto a od té doby má potíže s chůzí. Malý život rozhodně není veselá kniha. Někteří by mohli říct, že je až kýčovitě tragická. Vždy když máte pocit, že už se Judovi snad nic nemůže stát, přijde další rána a vy máte chuť ho zabalit do deky a zabít každého, kdo by se mu snažil ještě nějak ublížit. Kniha se dotýká takových témat jako je sebepoškozování, pohlavní zneužívání, fyzické postižení, homosexualita a především hledání sama sebe a svého místa ve světě.

Za sebe doporučuju, ačkoliv je mi jasné, že někomu by mohla být proti srsti už jen témata příběhu nebo jeho opravdu neveselé vyznění.

Podle skutečného příběhu - Delphine de Vigan

Pro změnu odměna za zkoušku z imunologie.

Tuhle knihu jsem doslova zhltla a to hlavně kvůli zajímavému, originálnímu námětu zabývajícímu se hranicí mezi spisovatelem a jeho dílem. Hlavní hrdinka Delphine je spisovatelka, které se podařilo vydat autobiografické dílo, které bylo veřejností přijato nad očekávání skvěle a z Delphine se tak najednou stane známá a žádaná spisovatelka. Kromě ovací fanoušků nicméně sklízí i nevoli ze stran některých svých příbuzných, o nichž ve své knize píše. Ke všemu není najednou schopná psát dál. Nemá žádné nápady a své dny tráví zíráním na blikající kurzor, zatímco netrpělivost čtenářů i jejího nakladatele roste. V tuhle chvíli jí do života vstoupí tajemná L. Charismatická, silná, elegantní žena, která se velmi brzy stane Delphininým nerozlučným společníkem. Podporuje ji, stará se o ni a chápe ji jako nikdo jiný. Brzy a naprosto přirozeně nad ní získá neuvěřitelnou moc a Delphine si její skryté, manipulativní a nebezpečné povahy všimne až příliš pozdě. Až když začíná jít doslova o život.

Není jasné, zda je L. skutečná, nebo jen výplod spisovatelčiny fantazie. Právě ta nejistota, kde končí realita a začíná fikce, je tahounem celého příběhu. Někdy máte pocit, že musí být samostatná bytost, jindy, že je to jen jakési Delphinino kruté druhé já, které nad ní přebírá vládu. V jejich vztahu je toho až příliš nevysvětlitelného a Delphině ani příliš nenahrává fakt, že již v minulosti byla hospitalizovaná na psychiatrii.

Při čtení mě několikrát napadlo, jestli si každý z nás v sobě takovou L. neneseme, i když jen malou. Alespoň já občas mívám pocit, jako by uvnitř mne bylo ještě jakési druhé vnitřní já, spíš takové agresivní a pudové, které by rádo dělalo věci, které mé "běžné" já nastavené společností dělat nechce. Říkala jsem si, co by se stalo, kdyby se najednou dostalo do vedení. Byla by to změna k lepšímu, nebo k horšímu? 

Ale to už do toho zabředávám.

Vše, co jsme si nikdy neřekli - Celeste Ng

No jo, já vím, začíná to vypadat jako bych dělala reklamu nakladatelství Odeon, ale vážně, tohle je jen shoda okolností, že se mi tu těch knížek od nich sešlo víc najednou.

Příběh rodiny Leeových odehrávající se 70. letech v USA začíná tragicky, smrtí prostředního dítěte, šestnáctileté Lydie. Nejdříve se pouze pohřešuje, až při pátrání je nalezena utopená v jezeře kousek za domem. Každý z rodiny se s její ztrátou vyrovnává po svém, a kromě současných událostí se s postavami vracíme i do minulosti, sledujeme jejich vnitřní pohnutky a chování, kterým, ač neúmyslně, neštěstí přivolali.

Bylo osvěžující si taky jednou přečíst příběh opačný k tisíckrát omílaném zanedbávanému, zneužívanému dítěti, který má nicméně stejné vyústění. Lydie byla opečovávané, podporované a milované dítě, do kterého oba rodiče vkládali velké naděje. Zřejmě až příliš veliké. Každý z nich si v ní realizoval svoje vlastní sny, kterých oni nedosáhli.

Otec James, syn čínských přistěhovalců, byl vždy ostatními přinejlepším ignorovaný a neměl žádné kamarády a toužil po tom, aby Lydie byla oblíbená. Matka Marilyn se vždy toužila stát se lékařkou, nicméně kvůli neplánovanému otěhotnění musela školu přerušit a už nikdy nedostudovala. Už odmala tedy Lydii vedli k tomu, aby byla oblíbená a zamilovala si biologii, chemii a fyziku a dbala na své vzdělání. Lydii se nedařilo ani jedno, kamarády neměla a učení jí nešlo, nicméně byla schopná tak skvěle lhát a podvádět, že si rodiče ničeho nevšimli. Nechtěla je zklamat, věřila, že když bude dobrá dcera, nerozvedou se, jak v jednu chvíli hrozilo, a ze strachu tedy s falešným nadšením plnila vše, co jí nabídli, zatímco ve skutečnosti trpěla. Svého staršího bratra Natha a snad i mladší přehlíženou sestřičku Hannah však neobalamutila tak snadno, bylo jim jasné, že něco není v pořádku. Nikdy by je ale nenapadlo, že i přemíra lásky a pozornosti by mohla zabíjet.

Marie a Magdaleny - Lenka Horňáková-Civade
A v tomhle kukátku poslední kniha (tentokrát ne od Odeonu!) odehrávající se v našich českých (dobrá, tady ještě československých) luzích a hájích.
Tři příběhy tří žen: Magdalény, Libuše a Evy zastřešené postavou jejich matky, babičky a prababičky Marie. Každá z nich má jiné trable a vyrůstá v jiné době, od nacistické okupace, přes kolektivizaci až do doby normalizace, všechny ovšem spojuje jedna věc - vyrůstají bez otce a je tedy na ně jako na "parchanty" i pohlíženo. Přesto si (a tady je to jen můj osobní pocit) podle vzoru hrdé a silné Marie zachovávají svou důstojnost a svým problémům se staví čelem, ať se jedná o cokoliv.
Kniha to není nijak dlouhá a měla jsem ji rychle přečtenou. Je psaná s citem, i když často pojednává o ne příliš příjemných zážitcích a proplétá je s všedními starostmi a sny, navíc podbarvenými atmosférou dané doby.
Navíc krásná obálka z dílny samotné autorky.
Za mě palec nahoře.