Psaní?
Ani nevím, proč sem píšu. Proč se sem vracím? I když je to možná jenom na skok. Zřejmě nostalgie. Píše ještě vůbec někdo blogy? A čte je vůbec někdo? Upřímně, chybí mi psaní. Od doby, co jsem začala pracovat, a přiznejme si to, i od doby, kdy jsem chodila na vysokou školu, jako by veškerá moje motivace, představivost a lehkost, se kterou jsem dřív psávala, šla naprosto do háje. Pořád bylo co dělat, pořád jsem neměla čas, jak všichni rádi říkají a řekněme si to narovinu, psaní je taky jen um, který si udržíte pouze tím, že ho neustále cvičíte. Žádné zkratky nejsou. Talent je fajn věc, ale nespasí vás. I teď cítím, jak mi slova, která se ze mě dřív linula naprosto přirozeně, váznou pod prsty na klávesnici. Musím se soustředit, musím přemýšlet. Musím je znovu hledat. Bolí to. A zároveň je to úžasný pocit. Snažila jsem se dopsat, přepracovat některé ze svých povídek, jenže to vázlo. Najednou jsem měla pocit, že vlastně nevím, jak se vyjádřit a to mě vyděsilo. Že bych ztratila něco, co j
